How to Start Doing {Anything}?
Written by Igor Majercik · Posted on May 3, 2025
“I don’t even know where to start. I wanted to start, but then I realized it would be too hard. I always give up even before I begin.”
Don’t worry — you’re not alone. Everyone runs into the same issue. Starting something new and unknown can be a daunting task. But what if I told you there’s a simple way to start, stick with, and complete any task — no matter how big it is?
TL;DR
- Learning something new shouldn’t be a goal — it should be a vision that motivates us and pulls us forward.
- Everything new is unknown, and the unknown feels overwhelming.
- When a task feels too big, we often don’t know how to begin or what steps to take.
- Break big tasks into smaller ones.
- If a smaller task still feels too big, break it down again.
- Completing tasks gives a sense of progress and satisfaction — like checking off a list.
- Both your vision and your tasks should be revisited and adjusted as you go.
Goal vs. Vision and Motivation
Learning something new shouldn’t be a goal — it should be a vision we slowly move toward. It should motivate us.
When we treat “learning X” as a goal, it can feel binary: either we’ve succeeded or failed. That’s a trap. Learning is not all-or-nothing; it’s continuous. A better mindset is to treat learning as a direction, not a destination.
Think of it like walking toward the horizon: you may never reach it fully, but every step takes you somewhere meaningful.
New Is Unknown. Unknown Feels Impossible.
Everything new is, by definition, unfamiliar. That makes it feel overwhelming.
The unknown seems infinite. Starting something new often triggers analysis paralysis — not because we’re lazy or unmotivated, but because our brains dislike ambiguity. Accept this discomfort and reduce the unknowns step by step.
Split Your Work and You Win
When a task is too big, we don’t know how to approach it — the steps feel unclear.
Big goals are like dense forests. Without a path or a map, it’s easy to feel lost. When a task is overwhelming, your brain freezes — and that’s the moment you need to break it down.
Break any large task into smaller tasks.
For example, “learn to code” is too vague. Instead, break it into:
- Set up your development environment
- Take a beginner tutorial
- Build a mini project
Still too big? Break it down again.
This is what I call “fractal progress.” Keep splitting the task until the next step is so small and clear that you could do it in one sitting:
- Pick a project idea
- Write down the key features
- Set up a Git repository
Tasks Give Us Completion — and Motivation
Every time you finish a task, your brain rewards you with dopamine. This is why checklists feel so satisfying — they make progress visible.
Visible progress fuels motivation. You’re no longer relying only on willpower; you’re feeding off the energy of your own accomplishments.
Visions, Tasks, and Goals Should Evolve
Don’t lock yourself into a rigid plan. As you learn and grow, your understanding — and your vision — may shift.
That’s a good thing.
Adjust your plan. Refine your steps. Realign your vision. Progress isn’t a straight line — it’s a loop of action and recalibration.
Jak začít dělat {cokoli}?
Napsal Igor Majerčík · Publikováno 3. května 2025
„Nevím, kde začít. Chtěl jsem, ale přišlo mi to moc těžké. Vždycky to vzdám ještě dřív, než se do toho pustím.“
Nejsi v tom sám. Začít něco nového a neznámého je pro většinu lidí těžké. Ale co kdyby existoval jednoduchý způsob, jak se pustit do čehokoli – a vydržet až do konce?
Ve zkratce (TL;DR):
- Učení by nemělo být cíl, ale vize, ke které se postupně přibližujeme.
- Všechno nové je zpočátku neznámé – a právě proto to působí složitě.
- Když je úkol příliš velký, nevíme, kde začít, a ztrácíme motivaci.
- Rozděl si úkol na menší části.
- Když je i menší úkol moc velký, rozděl ho dál.
- Každý splněný krok ti dá pocit pokroku a radosti.
- Během cesty můžeš měnit i samotnou vizi i jednotlivé kroky.
Vize místo cíle
Když si dáš za cíl „naučit se X“, může to znít jako „buď to zvládnu, nebo selžu“. Ale takhle učení nefunguje. Učení není binární – není to o tom, že buď umíš, nebo ne. Je to proces, který trvá celý život.
Lepší je chápat to jako směr, kterým se chceš vydat. Něco, co tě motivuje – protože tě to zajímá, protože se chceš posunout. Jako když jdeš k obzoru: možná k němu nikdy úplně nedojdeš, ale každým krokem jsi dál než předtím.
Neznámo působí děsivě
Když nevíme, co nás čeká, máme tendenci si představit to nejhorší. Mozek nemá rád nejistotu – a často nás přiměje raději nezačínat vůbec.
Klíčem je přijmout, že ten pocit je normální. A postupně z neznáma udělat známé – po kouskách, krok za krokem.
Rozkouskuj si to
Když je úkol příliš velký, nevidíme začátek ani konec. A tak nás to paralyzuje.
Řešení? Vezmi ten úkol a rozděl ho na menší části. Místo „naučit se programovat“ si řekni:
- nainstalovat vývojové prostředí
- zkusit základní tutoriál
- vytvořit si jednoduchý projekt
Pořád moc velké? Rozděl si i ten menší krok. Třeba „vytvořit projekt“ na:
- vymyslet, co chci vytvořit
- sepsat hlavní funkce
- založit repozitář
Malé úkoly = malá vítězství
Každý odškrtnutý bod na seznamu je malý úspěch – a mozek nám za něj dá dávku dopaminu. Proto je práce se seznamy tak uspokojivá. Vidíš, že se posouváš.
A motivace už není otázka síly vůle, ale důsledek pohybu. Jakmile se rozjedeš, nechceš přestat.
Všechno se může změnit
Nezůstávej za každou cenu u původního plánu. Jak se učíš a získáváš zkušenosti, tvoje představa se přirozeně vyvíjí. To je správně.
Uprav plán. Přidej nebo odeber kroky. Ujasni si novou vizi. Pokrok není přímá čára – spíš klikatá cesta s odbočkami, ale pořád vpřed.
Ako začať robiť {čokoľvek}?
Napísal Igor Majerčík · Zverejnené 3. mája 2025
„Neviem, kde začať. Chcel som, ale potom mi to prišlo príliš ťažké. Vždy to vzdám ešte skôr, než sa do toho pustím.“
Nie si v tom sám. Začať niečo nové – najmä keď nevieme, čo presne nás čaká – býva náročné pre každého. Ale čo ak existuje jednoduchý spôsob, ako sa do niečoho pustiť a skutočne pri tom aj vydržať?
V skratke (TL;DR):
- Učiť sa niečo nové by nemal byť cieľ, ale vízia, ktorá nás motivuje a posúva.
- Neznáme veci nás prirodzene desia – preto pôsobia ako „príliš veľké“.
- Keď je úloha príliš rozsiahla, nevieme, kde začať a stratíme chuť pokračovať.
- Rozdeľ si úlohu na menšie, zvládnuteľné kroky.
- Ak je aj menší krok stále nejasný, rozdeľ ho ešte raz.
- Každý splnený krok je malý úspech – a ten posúva ďalej.
- Počas cesty si pokojne uprav plán aj víziu – nie je to zlyhanie, ale súčasť pokroku.
Vízia namiesto cieľa
Ak si povieš „chcem sa naučiť X“, môže to znieť ako test – buď to zvládneš, alebo nie. Ale učenie takto nefunguje. Nie je to všetko alebo nič. Je to dlhodobý proces.
Lepší prístup je vnímať učenie ako smer – nie ako cieľovú pásku. Niečo, čo ťa zaujíma, priťahuje a motivuje. Ako kráčať za obzorom – možno ho nikdy nedosiahneš, ale každým krokom sa posúvaš ďalej.
Neznáme pôsobí paralyzujúco
Keď niečo nepoznáme, naša predstavivosť z toho spraví obrovskú vec. Nie je to lenivosť – náš mozog jednoducho neznáša neistotu. A tak radšej nezačneme vôbec.
Riešením je prijať tento pocit ako normálny. A postupne si to nové „rozložiť na súčiastky“ – aby to prestalo pôsobiť ako strašiak.
Rozdeľ a pusti sa do toho
Veľké ciele sú ako hustý les – nevidíš cestu, nevieš, kde začať. A tak stojíš na mieste.
Skús si veľký cieľ rozdeliť na malé kroky. Napríklad „naučiť sa programovať“ premeň na:
- nastaviť vývojové prostredie
- prejsť si začiatočnícky tutoriál
- vytvoriť jednoduchý projekt
Aj to sa zdá veľké? Rozdeľ to znova. Napríklad „vytvoriť projekt“ rozbi na:
- vymyslieť nápad
- napísať základné funkcie
- založiť Git repozitár
Malé kroky, veľká motivácia
Každý odškrtnutý bod na zozname ti dá pocit napredovania – a ten je návykový. Mozog ti za to dá odmenu v podobe dobrej nálady a motivácie pokračovať.
Nečerpáš silu len z disciplíny, ale z toho, že vidíš pokrok. A to je ten najlepší pohon.
Vízia sa môže meniť – a to je v poriadku
Nedrž sa pôvodného plánu za každú cenu. Ako sa učíš, získavaš nové poznatky – a tvoj cieľ sa môže zmeniť.
A to je úplne normálne. Prispôsob sa. Uprav si plán. Prehodnoť víziu. Pokrok nevyzerá ako rovná čiara – ale ako cesta plná odbočiek, z ktorých každá ťa niečo naučí.